Martina Špatná: V dodávce jsme spolu víc jako rodina

Inspirativní mámy

Pracovala na full-time a zároveň třetinu roku už jako těhotná cestovala se svým partnerem v obytné dodávce. Inspirativní novopečená máma Martina Špatná prozrazuje, jak začala cestovat s miminkem a jak posouvá hranice své komfortní zóny.

Martinu znám jako velice schopnou ředitelku malé pražské překladatelské agentury a protože znám její obrovské pracovní nasazení, byla jsem přesvědčená, že miminko zvládá stejně skvěle. „Člověk má na začátku spoustu očekávání. Jako že se mávnutím kouzelného proutku dostaví obrovský příliv lásky a mateřství a vše s ním spojené už půjde skoro samo. Ale tak to není. Bojovala jsem s uspáváním, s kojením i s vlastním sebevědomím. Dívala jsem se kolem sebe a divila jsem se. Najednou mi všechny tituly i profesionální schopnosti byly k ničemu. Pochybovala jsem o sobě a trápila se, proč to ostatním jde tak snadno a mně ne? Buď se o tom v mojí sociální bublině moc nemluví, nebo na to každý má jiné měřítko. Když se bude dítě budit desetkrát za noc, jedna maminka to může vnímat, jako že jí spinká dobře, ale já jsem z toho frustrovaná a hledám, co dělat líp. Ale tím si prochází každá máma, to je jisté,“ uvádí Martina svoje první zkušenosti na pravou míru.



„Pozitivní očekávání často hodně podpoří reakce zvenčí. Ještě před tím, než jsem byla těhotná, všichni říkali jak je to skvělý a jak úžasná je to zkušenost, která změní celý život. Ovšem jen co jsem otěhotněla, reakce okolí se změnily. Začali nás strašit, jak už si nic neužijeme a rozhodně nebudeme moct cestovat. Když jsme si dovezli Barborku domů, sousedka se na nás podívala se soustrastným pohledem a se slovy ‚Tak vám to začalo’, jako kdyby šlo o konec života,“ vypráví Martina o zkušenostech vnímání mateřství svým okolím.

S partnerem nejprve několik let cestovali ve VW Caddy, do kterého si navrhli rozkládací lůžko. Dodávkou s obytnou vestavbou, která zahrnuje navíc i kuchyňku, jídelní stůl, sprchu a toaletu poprvé vyrazili v březnu 2018, když byla Martina těhotná. I přes neblahé prognózy, stále vyráží na cesty i s miminkem. Je to jeden z důvodů, proč k nim chovám velký obdiv. Jsou báječným příkladem lidí, kteří dovedou posouvat svoje hranice bez ohledu na překážky, neexistují pro ně problémy, jen výzvy. S Barborkou začali cestovat v jejích čtyřech měsících a přiznávají, že by si troufli s ní vyrazit ještě dříve. Obvykle dodávkou vyráží na několikatýdenní cesty, na kterých zároveň pracují, ale nálepku nomádi by si nedali.



Jak se na cestování s malým dítětem koukalo okolí?

„Máme štěstí, nikdo s naším cestováním neměl problém. Okolí si fází zvednutých obočí prošlo už v mém těhotenství. Teď už to berou jako samozřejmost, a navíc (doufám) vidí, že jsme rozumní. Byla jsem zvědavá, jak na mě jako těhuli budou koukat surfaři v Portugalsku, ale tam měli děti v dodávkách skoro všichni,” směje se.


A jak vlastně zvládáte práci na cestách?

„S partnerem jsme takhle cestovali a zároveň pracovali už mnohem dříve a bylo to pro nás přirozené. Díky tomu jsem nemusela ani svoji firmu zčistajasna připravovat na svůj odchod na mateřskou. Začali jsme po krůčcích, což považuji za důležité. Často vidím, že lidi chtějí všechno hned, a tak často nejsou schopní domyslet důsledky, které takové cestování přináší. Vrhají se do velkých investic a nakonec zjistí, že to vůbec není pro ně. I když to vypadá skvěle, občas se objeví pocit diskomfortu, nebo ponorka. Proto jsem ráda, že jsme si k tomuto životnímu stylu dospěli s partnerem postupně a rozhodnutí, která naše cestování posunula dál, jsme promysleli.“



Ale nebála si se vyrazit s takhle malou Cestovatelkou?

„Samozřejmě, že nějaké obavy jsme měli a chápu i ostatní maminky, které se bojí. Je ale potřeba se otrkat a i s dítětem překonat svoji komfortní zónu. Jinak bych seděla na místě a nic by mě neposouvalo. Určitě jsou ale cestovatelé, kteří s dětmi cestují mnohem dobrodružněji,“ směje se Martina. „Opět se nám osvědčilo postupovat po krůčkách. První delší vyjížďka s několikatýdenním miminkem byla pracovní cesta mého partnera. Na Moravě jsme si tenkrát pronajali skvěle vybavený byt přes AirBnB, abychom viděli, jak bude malá reagovat na změnu prostředí. S každou další cestou jsme si něco z toho zázemí a komfortu ukrajovali. Díky tomu jsem si i já vyzkoušela, co pro malou opravdu potřebuji. Nějaký univerzální seznam, který by seděl všem, se dělá asi těžko, protože děti se liší, a navíc se hodně rychle vyvíjejí. Každá mamka bude vědět nejlíp, jestli má její dítě větší spotřebu čistých kalhot, nebo bodýček a bude preferovat svoje značky. Co se týče hraček, tak se držím rčení “méně je více”. Na cestách dodávkou máme hračky v látkové tašce, kterou za jízdy mám pověšenou tak, abych z ní mohla hračky v případě potřeby pohodlně vytahovat. Nikdy je nedávám malé k dispozici všechny, ale postupně je střídám, takže má Cestovatelka pocit, že má pořád něco nového,“ prozrazuje Martina svoje tipy a směje se, když dodává, že největším hitem je stejně PET lahev s trochou vody, která ideálně ještě trochu křupe.

Kam se chodíte inspirovat pro další výpravy s Cestovatelkou?

„S inspirací to máme těžké, protože podobných rodin moc neznáme. O měsíc starší miminko mají Šimonovy cesty, ale to jsou daleko větší pankáči. Jezdí s mimčem a psem v dodávce, do které si sami vybudovali jen lůžko na spaní. S naší vestavbou jsme vedle nich úplní mastňáci. Podobnou dodávku jako my a úžasné nápady na program pro děti mají 1life. Až malá Cestovatelka povyroste, tak se budu určitě inspirovat u nich. Pozorně sleduji také NARUBY.life, kteří sbalili čtyři děti a do karavanu se přestěhovali. Řeší témata jako ekologie a homeschooling, což pro nás bude aktuální až za pár let,“ sdílí Martina tipy pro inspiraci dalšími rodinnými cestovateli.



Často se setkávám s názorem, že rodiče necestují s dětmi víc, protože malé dítě by to stejně nevnímalo. Jak se k tomu stavíš? Napadlo Tě to Martino někdy jako důvod, proč nevyrazit na cesty?

„Baru si cestování uvědomuje v tom smyslu, že je šťastná, když jsou šťastní její rodiče. V dodávce jsme spolu víc jako rodina a já cítím, že je mnohem klidnější. V Praze je všechno uspěchanější, ale na cestách se na sebe i přes pracovní úkoly víc soustředíme.“ dodává.

Je nějaký milník, na který se u své dcery těšíš?

„Snažím se neupínat k až, ale žít přítomným okamžikem. Protože jinak bych si to teď neužila. Naučila jsem se, že s dítětem je všechno jenom fáze. To dobré, ale i to špatné. Ale kdybych měla přeci jen odpovědět, tak se pokaždé těším na moment, kdy se malá Cestovatelka ráno probudí a usměje se na mě. I kdybych spala jen čtyři hodiny, měla pozvracené oblečení a vytrhané vlasy, odpustím jí všechno. Kromě toho se ale nemohu dočkat, až zase někam vyjedeme.“ zakončuje Martina zvesela.

Už brzy budeme moci sledovat jejich další výpravu. Nejraději by vyrazili do Pobaltí, na Faerské ostrovy nebo do skandinávských zemí. Ale taky to může být Rujána nebo Řecko. Vzhledem k tomu, že s malou Cestovatelkou zvládli už přes tisíc kilometrů vzdálenou Sardinii, jsem si jistá, že nás tahle odvážná rodina na cestách může inspirovat odkudkoliv.

Další články

Inspirativní mámy
Martina Špatná: V dodávce jsme spolu víc jako rodina
Pracovala na full-time a zároveň třetinu roku už jako těhotná cestovala se svým partnerem v obytné dodávce. Inspirativní...
Příběhy Tvůrců
Nina Taligová: Šijeme oděvy, ve kterých vynikne dítě a jeho osobnost
Nina Taligová stojí spolu s návrhářkou Johannou Grigarovou za značkou NAVON. Díky jejich společnému zápalu pro věc a...
Příběhy Tvůrců
Andrea Tachezy: Hračka může být kamarád
V dětství se kamarádila s medvědem, nyní ilustruje dětské knihy a vdechuje život hračkám. Její království je postaveno...